Vážení rodiče,
jsem potěšen, že jsem si u Vás získal důvěru a očekáváte mé stanovisko k metodě výuky pana profesora Hejného. Asi Vás zklamu. I když v mé specializaci je matematika. Vesměs však jsem působil na středních školách. Nutnost zvýraznění matematiky pokládám jako prioritní, v současné době však značně zanedbané. A ve výuce jsem používal matematiku spíše jako prostředek, ne jako cíl. Pro přírodovědné a technické vzdělávání i jiné, jako prostředek vynikající. Podobně jako prostředkem je i třeba jazyk anglický. V současné době jsem v důchodě a špatné experimenty se vzděláváním pozoruji trochu z povzdálí. Věnuji se však aktivitám se školstvím souvisejícím dále. Proto prosím přijměte několik myšlenek, které možná nahodile mi vytanuly v mysli v souvislosti s Vaším dopisem.
Každý zodpovědný rodič chce pro své dítko zabezpečit to nejkvalitnější vzdělání. Pokud do organizace školství soustavně a opakovaně vstupují nějací zlepšovatelé a bez řádného prozkoumání prosazují změnu, vždy mi to připadá podezřelé. Sám jsem těchto pokusů zažil dosti. Nafouknou se a pak splasknou. Ve změnách se neorientují kantoři, ne tak rodiče.
Pokud je Hejného založena na samovolném postupu dětí při výuce, vzbuzuje to ve mně velké podezření. Odůvodňuji je tím, že vyučovací proces ve své podstatě není samovolný, ale je to postup od stavu méně organizovaného k zorganizovanějšímu. Tento postup vyžaduje úsilí, energii a námahu. Někdy i stres. Někteří pedagogové tvrdí, že mírný stres je pro vzdělávání velmi účinný.
Že prý si převratnou metodou Hejného tvoří děti samy strukturu pojmů. Bez definice? Bez korekce chyb? Možná, že takovýto postup mohou akceptovat dějepravci, kde jim příliš nezáleží na tom, že jednou označí trocnovského Žižku jako národního hrdinu a jednou zase jako teroristu. Takovýto přístup matematika nesnáší. Nesnáší jej ani technika.
Aby se mohla posoudit nějaká (jakákoliv) vzdělávací metoda, musí být stanoven cíl s metodou, jak cíle dosáhnout, a také způsob pro posouzení, zda je cíle dosaženo. Osnovy či vzdělávací programy to rozhodně stanovit nemohou, protože nestanovují specifikaci, podmínky a množství. Jak tedy měřit, když nemáme metr?
Bombastickou metodu Hejného srovnávám s obdobnou metodou, která byla prosazována za minulého režimu. Zázrak se měl tehdy uskutečnit prostřednictvím množin. Nalézám zde obdobné prvky. Množiny jsou součástí matematiky a samy nemohou za to, že se jich ideologicky zneužívalo. Tehdy jsem byl dokonce pověřen organizací přeškolování. Popsal jsem to taktéž na stránkách NP: http://neviditelnypes.lidovky.cz/vzpominka-mnoziny-0nh-/p_spolecnost.aspx?c=A090314_215201_p_spolecnost_wag
Jako člen školské rady za město jsem se na poslední schůzce zeptal ředitele základní školy, jak je škola k Hejného metodě vstřícná: „Nařídil jsem všem učitelům matematiky, aby se povinně zúčastnili školení, které je seznámí s touto metodou. Je to metoda dobrá a budeme ji zavádět.“ To je odpověď ředitele matematika, který je zřejmě politickou figurou, a je matematikem, který matematice prý nikdy nevyučoval.
Ten, kdo prosazuje jednu metodu jako za zázračnou, měl by se nad sebou zamyslet. V matematice neexistuje. Přesto se domnívám, že něco existuje nad všemi didaktikami. Já jsem si to stanovil jako laskavou přísnost vzhledem k dětem s možnostmi oprav a korekcí jejich zkoušení. Můj kolega měl jinou, velmi zajímavou myšlenku: „Když odcházím z hodiny matematiky, vždy si pokládám, zda byla hodina přínosem pro podstatnou část studentů.“
Těsně před tím, než jsem obdržel Váš mail, měl jsem v jiné souvislosti rozhovor s univerzitním profesorem matematikem mé bývalé fakulty. Zabrousili jsme okrajově i na onu prosazovanou metodu. Značně se mu nezamlouvá. Dokonce vyjmenovával negativa, i ta, která v mailu citujete.
Takže jsem Vám moc neporadil, ale slibuji, až budeme mít sezení Jednoty českých matematiků a fyziků, předložím návrhy.
Přeji Vám šťastnou volbu vzdělávací metody i učitelů
Zdraví
Rudolf Bláha
(byl ředitelem gymnázia v Olomouci, čestný člen Jednoty českých matematiků a fyziků)