Celá situace by byla na delší rozpravu, pokusím se tedy stručně uvést alespoň několik hlavních myšlenek.
Především: žádná metoda není univerzálně nejlepší a žádná jednoduchá cesta k cíli nevede.
Každý učitel je jiný (a všichi mohou být výborní), klima každé třídy je jiné,  takže představa, že je nějaká „samospasitelná“ metoda přinášející automaticky a vždy dobré výsledky, je falešná.
Metoda prof. Hejného je jedna z tzv. konstruktivistických metod výuky, které byly před lety zkoušeny v řadě států, někde s dobrými a někde s horšími výsledky.
Podobně je tomu u nás. Pokud touto metodou vyučují učitelé, kteří metodice dokonale porozuměli, chápou její přednosti i úskalí a učí ve  třídě, která je pro tuto metodu vhodná, přináší to často (nikoliv však vždy) dobré výsledky. Je však řada případů dokládajících negativní výsledky výuky. O nich se však v médiích, bohužel, nepíše.
Představa, že učitelé, kteří nejsou adekvátně na tuto metodu proškoleni, nejsou s ní vnitřně srozuměni a jejich styl výuky je odlišný, dostanou tuto metodu příkazem a povede to automaticky k dobrým výsledkům ve výuce, je naprosto nesprávná a velmi důrazně bych před ní varoval.
Zdůrazňuji přitom, že tímto nevyslovuji žádné námitky proti metodě samotné. Jen chci říci, že není univerzální a snadno využitelná v jakémkoliv prostředí a bez řádného proškolení vyučujících.
S pozdravem

Doc. RNDr. Eduard Fuchs, CSc
Předseda Společnosti učitelů matematiky
Ústav matematiky a statistiky
Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity
Kotlářská 2
611 37  Brno