Matematika je předmětem, kvůli kterému se žáci i rodiče nejvíce bouří. Aktuálně se tak děje i po přijímacích zkouškách na střední školy. Podle metody profesora Milana Hejného má dítě objevovat počty s radostí. Jenže podle akademiků může být nebezpečná.

PRAHA „Děti, budeme hrát hru na autobus,“ říká paní učitelka prvňákům a vybírá Aničku, která bude řidičkou. Ta bere do ruky krabici, pomyslný autobus, a vyráží na trasu po třídě. Lavice v první řadě je první zastávkou. Anička do krabice dává tři panáčky, které na ní našla, a oznamuje to spolužákům. Ti si údaj zapisují.

Vyráží na druhou zastávku. „Nastoupí jeden cestující a dva vystoupí,“ říká Anička a ukazuje panáčky kamarádům. Na další zastávce jeden člověk vystoupí a tři naopak přistupují. „Kolik cestujících je v autobuse?“ ptá se Anička. Děti nad hlavu zvednou tabulky, na kterých mají správně napsanou čtyřku. Všichni si zatleskají.

Takovým stylem se učí sčítat a odčítat žáci ve zhruba 750 ze 4100 tuzemských škol. Takzvaná Hejného metoda staví na 12 principech. Základními kameny je učit se počítat s radostí, aby dítě objevovalo svět matematiky více méně samo nebo společně se spolužáky. Hodina matematiky tedy není postavená na tom, že promlouvá k žákům autorita – učitel.

„Sám žák matematiku vymýšlí a tvoří. Tedy přesněji nikoliv žák, ale celá třída. Každé dítě má vlastní zkušenosti a když se tyto jejich zkušenosti sečtou, jeden řekne jedno, další tamto, dochází k synergii,“ popsal matematik a didaktik Milan Hejný.

Toho nedávno vzdělávací společnost EDUin uvedla do Auly slávy. „Snaží se děti učit spolupracovat, hledat vlastní řešení a zažít radost z vlastního úspěchu v oblasti poznání, stejně jako z úspěchu druhých. To jsou kvality, které přesně odpovídají požadavkům současné společnosti i ekonomiky,“ okomentoval metodu Bohumil Kartous z EDUin.

V této době Hejný ovšem nezažívá jen chválu na svou práci. Zástupci Matematického ústavu Akademie věd nebo Jednoty českých matematiků a fyziků své obavy koncentrovaně sdělili na nedávné konferenci „Nové metody ve výuce matematiky?“.

„Většina dětí – dokonce i ty, které se o leccos zajímají – očividně potřebuje přitlačit, pokud se mají něco konkrétního naučit. Něco, co je moc nezajímá. A je jasné, že většina věcí děti přirozeně nezajímá,“ uvedl ve své prezentaci fyzik Luboš Motl.

Přidává se k němu i ředitel Matematického ústavu AV Jiřího Rákosník: „Chtěli jsme především upozornit na to, že se děje něco, co není pod kontrolou. Vyhýbáme se slovu jako metody, protože o žádné metody nejde.“

Většina alternativních přístupů ve výuce matematiky oproti té Hejného podle Rákosníka není nebezpečná, protože nejsou tak rozšířené. „Děti prý mají díky Hejného metodě rády matematiku; ve skutečnosti snad mají rády hodiny matematiky, nikoli matematiku, kterou nepoznají,“ píše Jednota českých matematiků a fyziků.

Podle didaktiků a učitelů, kteří se Hejného zastávají, ale akademici nepracují přímo s dětmi, a tak výhody této metody neznají. „Vyučuje-li Hejného metodou učitel, který ji pochopil a s metodou se ztotožnil, a je-li třída k tomu vedená, může tato výuka vést k dobrým výsledkům,“ uvedl Eduard Fuchs ze Společnosti učitelů matematiky.

Že by děti, které se učí počítat podle Hejného, na tom byly v matematických znalostech hůře, se podle něho neprokazuje. I podle České školní inspekce měli srovnatelné výsledky s ostatními vrstevníky.

Sám Hejný LN sdělil, že kritika ze strany akademiků mu chuť do další práce nevzala: „Důležité jsou reakce učitelů, kteří se sami rozhodli učit způsobem, který navrhujeme.“

MICHAELA KABÁTOVÁ

Zdroj: Lidové noviny 19.4.2018