######
Hejného metoda není plnohodnotnou náhradou klasické výuky matematiky
######

Četl jsem mnohé materiály o metodě, sledoval četná videa z hodin a hovořil a psal si s učiteli a rodiči dětí, které procházely alternativní výukou matematiky podle metody prof. Hejného.

Metoda je podle mého názoru přitažlivá pro mnohé učitele, jejichž význam ve třídě klesá a kteří se nemusejí moc připravovat a dokonce ani „tlačit“ děti směrem ke správné odpovědi; pro děti obecně, protože hodina s Hejného metodou připomíná hodinu volna a téměř neomezeného hraní, kterou většina dětí vždy ocení; pro sebevědomé děti, které dostanou možnost svoje sebevědomí – což není totéž jako umění – ukázat; a pro děti, které matematiku neumějí nebo nemají rády, jelikož Hejného metoda relativizuje jejich neznalost, omlouvá špatné odpovědi a dovoluje jim skrývat se v kolektivu.

Co ale metoda nedělá dobře, je výuka matematiky jakožto kvantitativního a logicky precizního jazyka a souboru pravidel, vztahů a metod, s nimiž lze mnohem lépe chápat věci a děje kolem nás, jazyka, v němž lze jasně výroky a řešení označit za správné nebo nesprávné. Matematika je čistá „univerzální kostra pronikavého myšlení“, která zbude z každé vhodné situace po vhodné idealizaci. Její nástroje jsou nezávislé na daném kontextu: matematiku lze užít téměř všude a logika je často zcela stejná.

Hejného metoda se snaží tento hlavní smysl matematiky démonizovat. Označuje vzorečky a obecné zákonitosti (a dokonce i samotný fakt, že pouze jedna odpověď je správná) za zlo a snaží se je nahradit několika typy „hlavolamů“, které sice mohou „něco“ dítě naučit, ale jednoduše neobsahují většinu moudrosti matematiky, kterou děti mají pojmout, protože tyto hlavolamy a metody jsou aplikovatelné jen v jistých speciálních situacích (v podstatě pouze v několika ad hoc „hrách“) a děti nejsou vedeny k tomu, aby viděly, že matematika je užitečná téměř všude a jak ji užít.

Klasickou matematiku dokáže ve škole téměř zcela pochopit možná jen menšina žáků, ale jde o desítky procent dětí a tato skupina je klíčová, protože se z ní v budoucnosti stanou inženýři, ekonomové, účetní, přírodovědci, matematici, programátoři a další profese. Jsem přesvědčen, že zatímco klasická školní matematika je dětskou verzí té profesionální a děti v principu nemají s abstraktním uvažováním o nic větší potíž než dospělí, výuku podle prof. Hejného lze spíše připodobnit k hodinám skupinového tance a řešení sudoku, což jednoduše nestačí. Národ může o tyto budoucí šikovné profesionály přijít. Tyto potíže se projevují relativně brzy, když žáci, kteří absolvovali tuto metodu, zjišťují, že nejsou schopni úspěšně řešit příklady z klasických matematických olympiád, přijímací zkoušky z konvenční matematiky a další věci.

Před neomezeným šířením Hejného metody a zvláště před tím, aby zcela nahradila klasickou školní matematiku na celých školách, ne-li v celých okresech nebo v celém českém školství, bych rád varoval.

Mgr. Luboš Motl, PhD., bývalý člen fakultního sboru fyzikálního oddělení Harvardovy univerzity