Část matematiků je přesvědčena, že je veřejnost ve věci matematiky manipulovaná a žádá analýzu výuky

Metoda profesora Hejného je mediální bublina. Přibližně v tom smyslu se před několika týdny vyjádřil český matematik žijící v Kanadě Vlastimil Dlab v rozhovoru pro DVTV. Navázal tak na výroky některých členů Jednoty českých matematiků a fyziků, kteří něco podobného tvrdí už dlouho. V poslední době navštívili dokonce poslance českého parlamentu, aby vyjádřili svoje znepokojení nad tlakem, kterému jsou podle nich v otázce výuky matematiky školy vystavovány ze strany veřejnosti.

Na tom může něco být. Rodiče jsou totiž rozdělení (ostatně stejně jako celá společnost) na dva tábory. Jedni žijí v přesvědčení, že by se jejich děti měly ve škole učit stejné věci a stejným způsobem, jako se učili oni, tedy tradičně, druzí naopak hledají alternativu. Někdy i za každou cenu. A Hejného metoda, o níž se dočetli, že rozvíjí osobnost, je přitahuje. „Myslím, že jsem našla pro syna opravdu dobrou školu,“ ohlásila kolegům pětatřicetiletá Jana. Jediné, co jí tam chybí, je Hejného matematika. Ale ředitelka matce prý svatosvatě slíbila, že metodu od září zavede.

Neumí myslet, má smůlu

Reportáže o tom, jak se žáci na prvním stupni základní školy učí sčítat a odčítat krokováním po podlaze a násobit vytvářením skupinek, zaujaly právem. Málokdo pochybuje, že je skvělé, když žáci dostanou šanci objevovat zákonitosti a systémy včetně jejich využití pokud možno sami. Mnozí z nás si totiž pamatují, jak málo záživný jim připadal v mládí výklad učitelů matematiky následovaný traumatizujícím zkoušením, testy, případně tresty. Kdybyste se ale někoho zeptali, co dalšího si pod pojmem Hejného metoda představuje, nejspíš byste narazili na rozpaky.

Ano, má to být především radost z objevování, přesněji z objevování vlastními silami. Ale radují se všichni?

Nám se v Lidových novinách před časem přihodila zvláštní věc. Hostili jsme v redakci asi osmičlennou skupinku dětí mezi devíti a čtrnácti lety, které psaly do školního časopisu, který zvítězil v jakési soutěži. Ukazovali jsme jim, jak vznikají noviny a navrhovali, ať nám do naší vzdělávací přílohy někdy napíší, co se jim na škole líbí a co ne, že to třeba otiskneme.

Je vůbec něco, co se jim nelíbí, povzbuzovali jsme poněkud váznoucí debatu. Byli trochu stydliví, ale potom asi tak dvanáctiletá dívka špitla: „Matematika!“ A jako by otevřela kohoutek, další se přidávali. Ano, matematika.

„Je těžká?“

„Ne, je Hejného,“ poznamenal k našemu údivu jeden z chlapců.

„Vždyť přece Hejného matematika je tak trochu hraní, ne?“

S tím všichni souhlasili, ale nezdálo se, že to považují za jednoznačný klad. „Je to opravdu hraní,“ připustila žačka osmé třídy Lucie. „Třeba se staví pyramida, ale někteří, co to mají brzo, se nudí, čeká se na ty ostatní a hodina je v háji.“ Debata to byla nakonec živá a dlouhá. Ukázalo se, že spokojen je s metodou jeden žák, dva pak částečně. Většina zatleskala spolužačce, která řekla: „Já myslím, že logické myšlení má tak polovina lidí ve třídě, a kdo ho nemá, má s Hejného metodou smůlu.“

Na všechno žák nepřijde sám

Přitom ani ten momentálně nejvýraznější kritik Vlastimil Dlab netvrdí, že cíl Hejného metody je špatný. Podle něj je problém v rozpracování. „Krokuje se ještě v páté třídě, což je nesmysl, protože ti, kdo umějí sčítat a odčítat bez krokování, trpí.“ Podle jeho názoru Hejného metoda děti brzdí ve vývoji.

Jan Šedo ze společnosti H-mat, která představuje tým nejbližších spolupracovníků a podporovatelů dvaaosmdesátiletého profesora Hejného, nesouhlasí: „Nevím, že by se krokovalo déle, než je užitečné,“ říká. „Tahle metoda je efektivní zpočátku, později se používá, jen když se vyskytne úloha, kde se to prostě hodí.“

Také matematik Oldřich Botlík, který se léta zabývá efektivními způsoby výuky, je rozhodným zastáncem Hejného metody. „Nejde jen o matematiku, ale i o to, že učitel není vnímán jako nezpochybnitelný arbitr pravdy. Hejného metodou se žáci učí sami si vytvářet názor a obhajovat ho.

Ano, Hejného metoda nepředkládá ani tak fakta k naučení, jako spíš náměty k přemýšlení, dokonce by se dalo říct oříšky k rozlousknutí. Přitom chyba se nepovažuje za prohřešek, ale za inspiraci.

Vlastimil Dlab však moc nevěří, že na všechno přijdou děti samy. Je to nesmysl,“ řekl doslova. Nevěří ani tvrzení, že Hejný učí děti tomu, aby měly matematiku rády. „Ony nemají rády matematiku, ale ty hodiny, protože připomínají tělocvik,“ tvrdí.

Na stejné straně jako Dlab stojí i Josef Kubát z Jednoty českých matematiků a fyziků. Není však tak rezolutní. „Hejného metoda může být v případě dokonale připraveného učitele pro žáky přínosem,“ míní. Ohrazuje se však proti tomu, aby byla označována za moderní výuku, jako by všechno ostatní byla výuka zastaralá.

Poptávku po jiné, lepší výuce matematiky tím ovšem neumenší. Ta zesílila hlavně poté, co parlament schválil matematiku jako povinnou součást jednotné maturity. Do roku 2021 píší test z tohoto předmětu jen ti, kdo si matematiku zvolí dobrovolně, nebo jí dají z nějakého důvodu prostě přednost před testem z cizího jazyka. Přesto jsou výsledky dost špatné. Propadá pětina až čtvrtina z nich. (Zároveň pořád klesá podíl těch, kdo se pro maturitu z matematiky rozhodli.)

Také výsledky přijímacích zkoušek na střední školy naznačují, že matematika dělá dětem potíže. A to přesto, že se driluje nejen ve školách, ale i v odpoledních a víkendových kurzech.

Spíš lepší než horší výsledky

Zatím však nelze soudit, do jaké míry může situaci změnit Hejného metoda. „Vazba takto pojaté výuky matematiky na výsledky vzdělávání zejména na 2. stupni základních škol u nás dosud nebyla podrobněji sledována,“ sdělil nám mluvčí České školní inspekce Ondřej Andrys. Na základě testování, které před rokem inspekce provedla v pátých ročnících, lze však podle Andryse konstatovat, že žáci ze škol uplatňujících v nějaké míře principy profesora Hejného dosáhli mírně lepších výsledků (byť na hranici statistické významnosti) než žáci ze škol, které metodu profesora Hejného nepoužívají.

Testováním se zabývá také soukromá společnost Kalibro, která se zaměřila na to, jestli nejsou u dětí, které používají Hejného učebnice, ohrožené vzdělávací výsledky. Odpověď zní nikoli. „Naše data o ničem takovém nesvědčí,“ říká David Souček z Kalibra. „Jejich výsledky jsou spíš nepatrně lepší.“ Souček ovšem připouští, že to může být ovlivněno i dalšími faktory, zejména kvalitou učitele. Zároveň ale dodává: „V tom případě bychom se ale mohli ptát, proč Hejného metodu používají ve větší míře ti lepší učitelé.“ Právě to si myslí Vlastimil Dlab, který tvrdí, že na světě nejsou nové metody, ale jen dobří a horší učitelé.

Porovnání do konce roku

Učebnice postavené na Hejného metodě vydalo poprvé, už před deseti lety, nakladatelství Fraus. Teď vydává pro první stupeň reedici, na které se už ale profesor Hejný podle Jana Šeda ze společnosti H-mat nepodílí. H-mat vydává s požehnáním profesora Hejného učebnice pro první i druhý stupeň na vlastní pěst. Ty mají obsahovat i informace pro rodiče, kteří si občas stěžovali, že nevědí, jak a zda vůbec mají dětem pomáhat s úkoly.

Hejného metodou se vyučuje matematika na asi 750 ze 4100 základních škol a veřejnost by jistě uvítala, kdyby měla k dispozici nějaké oficiální srovnání či hodnocení.

V tom ohledu zatím nic není. Ministerstvo školství však pověřilo Národní ústav pro vzdělávání, aby provedl příslušná šetření a do konce roku vypracoval zprávu. Ta má popsat didaktické a psychodidaktické parametry výuky na prvním stupni základní školy a analyzovat efektivitu výuky. Podle tiskové mluvčí Národního ústavu pro vzdělávání Markéty Růžičkové jsou zatím natočena nějaká videa z vyučovacích hodin a vytipovány školy pro další oslovení.

Slibovat si od toho příliš ale asi nelze, už proto, že jde pořád jen o první stupeň. Přitom Hejného metodou už se někde učí i na stupni druhém.

RADKA KVAČKOVÁ

HEJNÉHO METODA – PRO A PROTI

+ Při hodinách vedených Hejného metodou se děti nenudí a vytvářejí si k matematice kladný vztah. Mají ji rády.

+ Žáci se učí myslet a nečekat, až jim někdo zjeví pravdu, občas dost nudnou.

+ Děti se učí týmové práci, rychlejší pomáhají pomalejším.

+ Je to moderní metoda, podmínkou je učitel, který ví, proč ji používá.

– Ve skutečnosti děti nemají rády matematiku, ale hodiny matematiky, protože se podobají hře nebo tělocviku.

– Jsou věci, na které žáci sami nepřijdou a stresují se, že to nedokázali.

– Děti jsou uměle zpožďovány.

– Nejsou nové metody, jen lepší a horší učitelé.

Zdroj: Lidové noviny 29.5.2018